Velice pěknou ozdobou zahrady je zahradní jezírko. Zvláště tehdy, když se v něm prohání nějaká ta rybka. Mezi oblíbené druhy patří kapřík s názvem Koi, lidově Koika. Neslouží jako vánoční pochoutka, ale pouze pro potěšení.
Obrovské škály barevných variant bylo dosaženo křížením, kterému se věnují hlavně japonští chovatelé již po několik generací. Nejvíce chovatelů je v japonské Niigatě, kde tyto ryby mají dokonce i své muzeum s jezírky. Tato krásně barevná ryba je vyšlechtěna z původní divoké formy, která se od toho našeho starého dobrého domácího liší delším a hubenějším tělem. Pro Japonce značí symbol štěstí,úspěchu a také dlouhověkosti.
U nás se začalo s chovem Koiek v 80 letech, kdy byly přivezeny z Japonska první chovné ryby. Dnes existují jak originální japonské Koi, tak také domácí – Eurokoi. Pro většinu lidí není podstatný jejich původ, ale zbarvení, rozložení skvrn nebo tvar těla. Eurokoi má navíc tu výhodu, že tato ryba není tak citlivá na různá onemocnění, jako originál Koika.
Kapr Koi je hejnová ryba a čím víc jich je pohromadě, tím bezpečněji se cítí. V jezírku, které by mělo mít objem minimálně několik merů krychlových je možné s nimi chovat i některé další ryby, například karásky. Koiky při kvalitním krmení a dobré péči dobře prospívají a v závislosti na velikosti jezírka dorůstají zpravidla 30 – 70cm. Chvíli to ovšem trvá, ale protože se tyto ryby mohou dožít až 30 let věku a ve výjimečných případech i vyššího, mají na svůj růst dostatek času.
Jezírkoby mělo pro dobrou pohodu ryb být dostatečně hluboké, nejlépe alespoň 150cm. Hloubka může ale dosahovat klidně i dvou až dvou a půl metru. V zimě totiž mělké jezírko zamrzne do větší hloubky a teplota slabé vrstvy vody může klesnout k nule. Pokud takovouto teplotu ryby přežijí, většinou to pak znamená jejich nemalé zdravotní potíže. Rostliny v jezírku by neměly zakrývat více než polovinu hladiny, aby kapříci měli dostatek slunečního světla. V čisté vodě se ryby nejen dobře cítí, ale je na ně i hezčí pohled. Ale pozor – čistá voda nutně neznamená vodu čirou jako sklo. V naprosto průzračné vodě se rybky necítí bezpečně, jsou lekavé a vyhledávají skrýše, aby se mohly ukrýt.
Není divu, že obliba Koiek vzrůstá. Jsou nejen pastvou pro oči, ale jsou to neobyčejné ryby, překvapivě učenlivé. Naučí se připlouvat za potravou k hladině třeba na zacákání prstem ve vodě. Protože však nedokáží nerozlišit, jestli se jedná o lidskou ruku nebo o nebezpečnou kočičí packu, můžete snadno o ryby přijít. Proto se řada majitelů jezírek s Koikami raději spokojí jen s jejich pozorováním a přílišné krotkosti je neučí.
