Jaká jsem? Ale pravdu!

Je to známá věc, že muži jsou z  Marsu a ženy z Venuše. Jejich společná řeč má mnohé odlišnosti, ale muži jako by to stále nevěděli. Když se jich partnerka ptá, co si o ní opravdu myslí, řeknou první slova, která jim slina přinese na jazyk. Jako by neexistovalo slovo „diplomacie“.

Potom se diví. Tichá domácnost, vzkaz napsaný na okraji novin, že večeře se nachází v kuchařce na straně pět. Když se tam podívají zjistí, že na straně pět je návod k použití kuchařky. A nechápou, co to má zase znamenat?

Večer, zapálené svíčky, víno, sex. Muž se ženou leží potom vedle sebe, ona jen září a pak ji napadne věc, která občas ženy napadá. Navrhla hru na pravdu. Zatímco na muže jdou v takových chvílích většinou mdloby, žena piluje podrobnosti. „Nebudeme si ale lhát, to by pak nemělo cenu.“
“Nebudeme.”
„Takže….jaká jsem?“
„Krásná a moje.“
Jenže to nestačí.
„A líbím se ti?“
„Kdyby ses mi nelíbila tak bych tu nebyl.“
„Děláš, jako kdybyste vy, chlapi, sexovali jen s krasavicemi. Dobře vím, že je vám kolikrát úplně jedno, s kým vlezete do postele.“
Co na to říct?
„Tak co, líbím se ti?“
„Samozřejmě, že ano.“
„Určitě je ale na mně něco, co se ti tak úplně nelíbí. A pravdu! Víš, co jsme si řekli na začátku?“
A tady je ten bod, kde muž udělá chybu a pomyslí si: chce pravdu? Když to říká, tak asi ano.
„Narostlo ti poslední dobou trochu břicho, ale kdyby ses víc hejbala, tak to za chvíli zase zpevníš.“
Jedna nevinná věta, která však měla být podána zkrátka úplně jinak. Žena začne dštít síru.
„A ty si myslíš, že jsi snad nějakej krasavec? Vždyť nemáš na sobě žádnej sval. Jsi pěknej trasořitka, tos dřív nebejval. Co si o sobě vůbec myslíš?“

Muž nechápe. Před chvíli dovedl partnerku do ráje a přistoupil navíc i na hru, ke které měl tolik chuti, jako k trhání zhnisaného nehtu. Mluvíme stejnou řečí? pomyslí si zoufale. Kouzlo příjemného večera je pryč a ráno s ním nemluví ani klika od špajzu.

Ženy by neměly chtít hrát hry na pravdu, protože se mohou dozvědět věci, které je vůbec nepotěší a to přesto, že nebyly myšleny vůbec zle. Dozví se tak například právě to, že jejich bříško už není tak pevné jako dřív, ale mužům to přitom vůbec nemusí vadit. Jen se snaží vyšťárat odpověď v zoufalé snaze uspokojit otázku ve hře na pravdu.

A muži, pokud se do této hry odhodlají zapojit, by měli nejprve podstoupit kurz pro porozumění ženské duši. Nebo lépe – tuhle hru raději nehrát a zvídavé ucho partnerky raději použít jako startér k pokračování milostných hrátek. To je totiž ta nejlepší odpověď na otázku, jestli se jim žena líbí.