Houbaření je pro někoho vášeň, pro jiného relaxace v přírodě a tichu lesa. Dá se však říci, že houbaření je u nás téměř národní sport. Stručná řeč statistik uvádí, že se každým rokem vydává do lesa mezi šesti až sedmi milióny houbařů. Většina z nich v letním a podzimní období, skalní příznivci a experti na houby i ve zbývajících měsících.
Dá se říci, že houbaření je slovanská tradice a dodnes je kromě naší země rozšířená také v Rusku, Bělorusku a Polsku. Zatímco pro nás houbaření představuje radost a houby jsou a vždycky byly doplňkem jídelníčku, Američané jdou do lesa jen s mykologem, o každé nalezené houbě si vyslechnou na místě nálezu odbornou přednášku, ale domů si ji nevezmou. Pokud dostanou chuť na houby, zajdou si je koupit do supermarketu. Je to pro ně bezpečnější…
Ačkoliv se nad tím člověk může usmívat, je pravda, že opatrnost při sběru hub je namístě, neboť otrava houbami může vážně ohrozit nejen vaše zdraví, ale dokonce i život. Jestliže se v houbách nevyznáte, zůstaňte raději u sběru osvědčených hřibovitých, ať nerozšíříte řady těch, kteří své vědomosti a znalosti hub podcenili a nehezky na to doplatili.
Houby nejsou jen chutným pokrmem, ale mohou být i lékem. Významné léčivé účinky některých druhů hub jsou známé v jihovýchodní Asii již po staletí. Také tradiční čínská medicína hojně využívá jejich léčivých účinků. Nejvíce v „kurzu“ je houba šitake (houževnatec jedlý), lesklokorka lesklá, korálovec ježatý a hnojník obecný. Houby obsahují glukany, zvyšující přirozenou obranyschopnost organismu a lidské tělo je navíc snadno vstřebá. Vy sami můžete svému zdraví prospět třeba dobře známou a dostupnou hlívou ústřičnou. Tato houba vyniká zvýšenou schopností regenerovat buňky, takže navíc dokáže zpomalovat i stárnutí.
Houbaření není sice dnes tak populární jako před pár lety, ale k létu a období prázdnin patří stále. Navíc na houby vyráží často celé rodiny a tak houbaření patří i mezi zálibu přející společné rodinné aktivitě.
